Tajemství českých lesů: Čep, houba, která vám učaruje

Čeps

Co je to čep?

V mykologii se termín "čep" používá k popisu specifické části plodnice některých hub, zejména muchomůrek. Čep je vlastně zbytek plachetky, což je tenká blána, která obaluje mladou plodnici houby. Jak houba roste, plachetka se trhá a její zbytky mohou zůstat na povrchu klobouku v podobě bílých strupů nebo bradavek. Právě tyto útvary nazýváme čepy. Přítomnost, tvar a uspořádání čepů jsou důležitými znaky pro určení druhu houby. Například muchomůrka červená má na klobouku charakteristické bílé čepy, zatímco muchomůrka zelená má čepy spíše nažloutlé a často méně výrazné. Je důležité si uvědomit, že čepy se snadno smývají deštěm a u starších plodnic už nemusí být patrné.

Druhy a rozšíření čepů

Čep je rozšířený třeň houby, který se nachází těsně pod kloboukem. Slouží jako opora pro lupeny nebo rourky, na kterých se tvoří výtrusy. Existuje mnoho druhů čepů, které se liší tvarem, barvou a strukturou. Mezi nejběžnější patří čep válcovitý, kyjovitý, soudkovitý nebo kuželovitý. Některé houby mají čep hladký, jiné šupinatý, vláknitý nebo síťovaný. Barva čepu se také liší a může být bílá, žlutá, hnědá, červená nebo i modrá. Rozšíření jednotlivých druhů čepů je závislé na druhu houby a jejím výskytu. Například hřib smrkový má typicky válcovitý, bělavý čep, zatímco muchomůrka červená má čep kyjovitý s výraznou bílou pochvou.

V lese voní jehličí a mechem, slunce prosvítá mezi stromy a dopadá na kloboučky hříbků schovaných v trávě. Člověk se zastaví, zadívá se a najednou - houba! Krásná, zdravá, jako stvořená do smaženice.

Božena Němcová

Čep v kuchyni

V kuchyni se bez houbičky na nádobí neobejdeme. A co teprve, když se spojí s praktickým čepem? Tenhle pomocník se stává čím dál oblíbenějším a není se čemu divit. Čep s houbičkou je totiž skvělým řešením pro úsporu místa i času. Už žádné mokré houbičky pohozené u dřezu! Stačí naplnit zásobník saponátem a můžete se pustit do mytí. Houbička je vždycky po ruce a díky dávkovači saponátu ho použijete jen tolik, kolik je opravdu potřeba.

Vlastnost Popis
Český název Houba
Latinský název Závisí na druhu houby (např. Boletus edulis pro hřib smrkový)
Říše Houby (Fungi)

Jedovaté druhy čepů

V České republice se vyskytuje několik druhů čepů, které jsou jedovaté a jejichž konzumace může mít vážné následky pro lidské zdraví. Mezi nejnebezpečnější patří čepička jehličnatá (Galerina marginata), která obsahuje stejné toxiny jako muchomůrka zelená. Tato houba roste na dřevě jehličnatých stromů a má medově zbarvený klobouk s rýhovaným okrajem. Dalším jedovatým druhem je čepička podzimní (Galerina autumnalis), která se vyskytuje na dřevě listnatých stromů a má hladký, hygrofánní klobouk. Příznaky otravy se projevují zvracením, průjmem a bolestmi břicha, v závažných případech může dojít k poškození jater. Je důležité si uvědomit, že určování jedovatých hub je velmi obtížné a vyžaduje značné znalosti a zkušenosti. Proto se doporučuje sbírat pouze houby, které bezpečně znáte, a v případě nejistoty se poradit s odborníkem.

Záměna s jinými houbami

Čep je typ houby, který může být pro nezkušené houbaře snadno zaměnitelný s jinými druhy. Je proto nesmírně důležité věnovat pozornost detailům a být si jistý, co sbíráte. Například hřib žlučník, lidově nazývaný hořčák, je často zaměňován za hřib smrkový. Hořčák má však na rozdíl od smrkového hřibu narůžovělou houbovitou část klobouku a na třeni výraznou síťku. Jeho chuť je navíc velmi hořká, proto se mu také říká hořčák. Dalším příkladem je muchomůrka zelená, která je jednou z nejjedovatějších hub vůbec. I ta může být zaměněna za některé druhy čepů, zejména za žampiony. Muchomůrka zelená má však na rozdíl od žampionu bílé lupeny pod kloboukem, bílý prsten na třeni a kalich smrti u země. Při sebemenší pochybnosti o druhu houby ji raději nesbírejte. Vždy je lepší se poradit se zkušenějším houbařem nebo se obrátit na mykologickou poradnu.

Skladování a zpracování

Čerstvě nasbírané hřiby, stejně jako čepice bedel, vyžadují rychlé zpracování. Ideálně je spotřebujeme do 24 hodin, abychom si vychutnali jejich plnou chuť a aroma. Pokud to není možné, existuje několik způsobů, jak jejich trvanlivost prodloužit. Hřiby můžeme sušit, nakládat do octa nebo zamrazit. Sušení je tradiční metoda, která zachovává intenzivní houbovou chuť. Nakládání do octa dodá houbám pikantní nádech a prodlouží jejich trvanlivost o několik měsíců. Zamrazení je nejrychlejší způsob konzervace, ale hřiby po rozmrazení ztrácejí na své pevnosti. Bedly, konkrétně jejich čepice, se hodí k obalování a smažení. Pro delší uchování je můžeme usušit nebo naložit do sladkokyselého nálevu.

Zajímavosti o čepech

Češi si s houbami rozumí odnepaměti a jejich zpracování do kuchyně je proslulé. Málokdo ale ví, že houby hrály důležitou roli i v tradičním odívání. Konkrétně houba, respektive její vnitřní struktura, se stala inspirací pro výšivky na čepcích. Tyto jemné vzory, připomínající spleť houbových vláken, symbolizovaly plodnost a hojnost. Ženy věřily, že jim čepce s motivem houby přinesou štěstí a zdraví. Ačkoliv se dnes s těmito výšivkami setkáváme spíše ve skanzenech a muzeích, jejich krása a symbolika stále fascinují.

Publikováno: 27. 01. 2025

Kategorie: vaření